Valoun

Popis

Valoun je zaoblený úlomek horniny, který byl transportován a opracován přírodními procesy, nejčastěji vodou. Jeho tvar je obvykle elipsoidní nebo sférický, s hladkým povrchem bez ostrých hran. Barva a složení valounu jsou vysoce variabilní a závisí na typu matečné horniny a minerálním složení. Může být tvořen prakticky jakoukoli horninou, nejčastěji však odolnými horninami jako jsou křemen, žula, rula, čedič, vápenec nebo pískovec. V kontextu dotazu se zaměřujeme na valouny tvořené vápencem nebo pískovcem.

Jak identifikovat

Barva

Barva valounu je extrémně variabilní a závisí na složení matečné horniny. Může být bílá, šedá, černá, hnědá, červená, žlutá, zelená, modrá nebo vícebarevná. Valouny vápence jsou často světle šedé až bílé, zatímco valouny pískovce mohou mít širokou škálu barev od bílé, žluté, hnědé až po červenou (díky oxidům železa).

Lesk

Povrch valounu je obvykle matný až zemitý, někdy s jemným skelným leskem, pokud je tvořen křemenem nebo jinými lesklými minerály. Valouny vápence mohou mít matný až zemitý lesk, valouny pískovce podobně.

Textura

Hladký, zaoblený povrch bez ostrých hran je charakteristický pro valouny. Textura je afanitická až faneritická v závislosti na zrnitosti původní horniny. Valouny vápence mohou mít jemnozrnnou až hrubozrnnou texturu, valouny pískovce jsou typicky pískové, zrnité.

Tvar krystalů

Valouny nemají specifickou krystalovou formu, protože jsou úlomky hornin. Jejich tvar je výsledkem abraze a transportu.

Štěpnost

Valouny jako celek nemají štěpnost. Štěpnost se může projevovat u jednotlivých minerálů, které tvoří valoun (např. kalcit ve vápenci má dokonalou štěpnost ve třech směrech).

Geologické prostředí

Valouny se nacházejí v korytách řek, na mořských a jezerních plážích, v ledovcových morénách, v aluviálních a proluviálních náplavech, v sedimentárních pánvích a jako součást konglomerátů.

Klíčová fakta

• Tvrdost: Variabilní, závisí na složení. Vápenec (kalcit) má tvrdost 3 na Mohsově stupnici. Pískovec (křemen) má tvrdost 7 na Mohsově stupnici.
• Hustota (specifická hmotnost): Variabilní, závisí na složení. Vápenec má specifickou hmotnost přibližně 2.7 g/cm³. Pískovec má specifickou hmotnost přibližně 2.6-2.7 g/cm³.
• Krystalová soustava: Valouny nemají specifický krystalový systém, protože jsou úlomky hornin. Minerály, které je tvoří, mají své vlastní krystalové systémy (např. kalcit je trigonální, křemen je trigonální).
• Barva: Viz výše, extrémně variabilní.
• Lesk: Viz výše, matný až zemitý.
• Průhlednost: Neprůhledný.
• Lom: Variabilní, závisí na složení. Vápenec může mít lasturnatý až nerovný lom. Pískovec má obvykle nerovný až zrnitý lom.
• Štěpnost: Valouny jako celek nemají štěpnost. Minerály v nich obsažené mohou mít štěpnost (např. kalcit má dokonalou štěpnost ve třech směrech).
• Složení: Valouny jsou složeny z úlomků hornin. V případě vápencového valounu je hlavní složkou kalcit (CaCO3). V případě pískovcového valounu je hlavní složkou křemen (SiO2), s příměsí živců, slíd a dalších minerálů, spojených tmelem (křemitým, karbonátovým, jílovým, železitým).

Rychlá kontrola

• Barva: Extrémně variabilní (bílá, šedá, hnědá, červená, žlutá, zelená, černá, vícebarevná) v závislosti na matečné hornině.
• Lesk: Matný až zemitý, někdy jemně skelný.
• Vryp: Valouny nemají jednotný vryp, protože jsou složeny z různých minerálů. Vryp závisí na složení minerálů v konkrétním valounu. Např. vápenec má bílý vryp, křemen nemá vryp (je tvrdší než vrypová destička).

Fyzikální vlastnosti

• Krystalový habitus: Valouny nemají krystalový habitus, jsou to zaoblené úlomky hornin.
• Typ štěpnosti: Není relevantní pro valoun jako celek. Minerály v něm obsažené mohou mít štěpnost (např. kalcit má dokonalou štěpnost).
• Typ lomu: Variabilní, závisí na složení matečné horniny (lasturnatý, nerovný, zrnitý).
• Houževnatost: Křehký až houževnatý, závisí na složení a zpevnění. Vápenec je křehký, pískovec může být křehký až poměrně houževnatý.
• Typ lesku: Matný až zemitý, někdy jemně skelný.

Vznik

Valouny vznikají erozí a transportem větších úlomků hornin (bloků, balvanů) vodou (řeky, mořské pobřeží, ledovce) nebo větrem. Během transportu dochází k abrazi a zaoblování hran úlomků. Velikost valounů se obvykle pohybuje od 4 mm do 256 mm. Složení valounu je závislé na geologickém složení oblasti, ze které pochází. Pokud je valoun tvořen vápencem, vznikl z vápencových hornin; pokud pískovcem, pak z pískovcových hornin.

Využití

Valouny se široce používají ve stavebnictví (štěrk, kamenivo do betonu, drenáže), v zahradní architektuře (dekorace, mulčování), pro úpravu břehů řek a moří (ochrana proti erozi), v umění a řemeslech (mozaiky, sochy) a jako sběratelské předměty.

Stáří a rozšíření

Valouny mohou pocházet z hornin jakéhokoli geologického stáří, od prekambria po kvartér. Jejich stáří je dáno stářím původní horniny, ze které byly erodovány.

Kde najít

Tipy pro hledání

Podobné kameny

Vědecká klasifikace

Třída minerálu

Valoun není minerál, ale úlomek horniny. Pokud je tvořen vápencem, pak hlavní minerál kalcit patří do třídy karbonátů. Pokud je tvořen pískovcem, pak hlavní minerál křemen patří do třídy oxidů.

Skupina

Valouny jsou klastické sedimenty.

Krystalová soustava

Není relevantní pro valoun jako celek.

Chemický vzorec

Není relevantní pro valoun jako celek. Pro vápenec je hlavní složkou CaCO3 (kalcit). Pro pískovec je hlavní složkou SiO2 (křemen).

Složení

Úlomky hornin (např. vápenec, pískovec, žula, křemenec, čedič) spojené tmelem v případě zpevněných sedimentů (konglomerátů).

Prozkoumat Valoun