Pazourek

Popis

Pazourek je velmi tvrdá, jemnozrnná až mikrokrystalická sedimentární hornina složená převážně z křemene (SiO2). Je to kryptokrystalická forma křemene, což znamená, že jednotlivé krystaly jsou tak malé, že je nelze rozeznat pouhým okem ani běžným optickým mikroskopem. Vyznačuje se lasturnatým lomem, vysokou tvrdostí a často voskovým až matným leskem. Barva je velmi variabilní, od bílé, šedé, černé, hnědé, červené až po zelenou, v závislosti na přítomnosti stopových prvků a organických látek.

Jak identifikovat

Barva

Velmi variabilní: bílá, šedá, černá, hnědá, červená, zelená. Často s pruhováním nebo skvrnami.

Lesk

Voskový, matný, skelný až zemitý.

Textura

Velmi jemnozrnná, hladká, někdy s drsným povrchem. Mikrokrystalická struktura.

Tvar krystalů

Netvoří makroskopické krystaly. Vyskytuje se jako konkrece, hlízy, čočky nebo vrstvy. Mikroskopicky tvořen agregáty vláknitých nebo zrnitých krystalů křemene.

Štěpnost

Žádná. Lom je lasturnatý, což je charakteristický znak.

Geologické prostředí

Především v karbonátových horninách (vápence, dolomity) jako konkrece, nebo ve vrstevnatých sedimentech (jílovce, břidlice) jako vrstvy. Vzniká také v evaporitech a jako výplň dutin.

Klíčová fakta

• Tvrdost: 6.5-7 (Mohsova stupnice)
• Hustota (specifická hmotnost): 2.58-2.64 g/cm³
• Krystalová soustava: Trigonální (mikrokrystalický agregát)
• Barva: Velmi variabilní (šedá, hnědá, černá, bílá, červená, zelená)
• Lesk: Voskový, matný, skelný až zemitý
• Průhlednost: Neprůhledný až průsvitný
• Lom: Lasturnatý (konchoidální)
• Štěpnost: Žádná
• Složení: Oxid křemičitý (SiO2)

Rychlá kontrola

• Barva: Variabilní (šedá, hnědá, černá, bílá, červená, zelená)
• Lesk: Voskový až matný
• Vryp: Bílý

Fyzikální vlastnosti

• Krystalový habitus: Mikrokrystalický agregát, konkrece, hlízy, vrstvy
• Typ štěpnosti: Žádná
• Typ lomu: Lasturnatý (konchoidální)
• Houževnatost: Křehký
• Typ lesku: Voskový, matný, skelný až zemitý

Vznik

Pazourek vzniká primárně diagenetickou přeměnou biogenního opálu (SiO2·nH2O) z křemitých schránek mořských organismů (např. rozsivky, radiolárie, křemité houby) na mikrokrystalický křemen. Tento proces probíhá v sedimentech na mořském dně, kde se opál rozpouští a rekrystalizuje do stabilnější formy křemene. Může také vznikat přímou chemickou precipitací křemene z přesycených roztoků v pórech sedimentů nebo jako náhrada karbonátových minerálů. Vzniká buď jako konkrece (hlízy, čočky) v karbonátových horninách (vápence, dolomity) nebo jako vrstevnaté ložiska (tzv. vrstevnatý pazourek) v jílovcích a břidlicích.

Využití

Historicky byl pazourek klíčovým materiálem pro výrobu kamenných nástrojů (sekery, škrabadla, hroty šípů a oštěpů) díky své tvrdosti a lasturnatému lomu, který umožňuje vytvářet ostré hrany. Používal se také k rozdělávání ohně (křesání jisker s ocelí). V moderní době se používá jako abrazivní materiál, plnivo v barvách a plastech, jako kamenivo do betonu a silnic, a v některých případech jako dekorativní kámen. V geologii slouží jako indikátor paleoenvironmentálních podmínek.

Stáří a rozšíření

Vyskytuje se v sedimentárních horninách všech geologických období, od prekambria po kenozoikum, s největším výskytem v paleozoiku a mezozoiku.

Kde najít

Tipy pro hledání

Podobné kameny

Vědecká klasifikace

Třída minerálu

Oxidy

Skupina

Křemen (mikrokrystalická varieta)

Krystalová soustava

Trigonální (jednotlivé krystaly křemene)

Chemický vzorec

SiO2

Složení

Oxid křemičitý

Prozkoumat Pazourek